Jak vybrat lyže – běžky

Zpět

Autor: Radek Uhlíř | Zdrojový článek

Co všechno se dozvíme?

Jaký typ? – budeme bruslit nebo klasit?

Toť zásadní otázka každého běžkaře. Zřejmě každý začíná své první krůčky na lyžích klasicky. Přeci jen je to koordinačně méně náročné a „přirozenější“. Jen co se člověk trochu naučí, jak zkrotit svá první prkýnka a trochu se rozjezdí, tak pomalu začíná pokukovat po tom, jak zrychlit. V mírně zvlněném terénu pak přichází na řadu bruslení, ač fyzicky velmi náročné a s velmi vysokými požadavky na úpravu stopy, či spíše urolbovanou plochu.

Podle zvoleného stylu pak vybíráme i běžky. Existují klasické a bruslařské neboli skateové – ty jsou o něco kratší, mají hranku, jinou špičku a jiné prohnutí. V levnějších modelových řadách pak nalezneme ještě typ kombi, který se snaží být někde uprostřed. Někteří odborníci však doporučují koupi kratších a tvrdších klasických lyží, které jsou ve stejné cenové kategorii téměř vždy kvalitnější.

Závodní, sportovní nebo turistické?

Pokud už jsme se rozhodli pro konkrétní styl, tak můžeme přistoupit k další kategorii. Lyže rozlišujeme na závodní, sportovní a turistické. Dva prvně jmenované druhy jsou určeny především pro použití v upravené stopě a v terénu ztrácejí. Oba již poznáme na první pohled podle užší šířky, závodní se pak ještě odlišují lepšími materiály. Skluznice obou druhů jsou dnes už vždy na bázi karbonu a poznáme je podle černé barvy. Tento fakt naprosto zásadně ovlivňuje mazání lyží, ale o tom si povíme později. Naproti tomu turistické přidávají nějaký ten kousek do šířky a často jsou bohužel vybaveny bílou plastovou skluznicí. Ta sice snese i méně šetrné zacházení, ale mazání pak připomíná boj s větrnými mlýny. Celkově působí robustnějším dojmem, a tak snesou i nějaké to prodírání se cestou necestou, v našem případě stopou nestopou. Ale skialpy to zase nejsou.

Ve stejném pořadí pak bývají nastaveny i cenové relace, s tím že za závodní si člověk patřičně připlatí.

Jakou délku?

Otázka pocházející spíše z dob minulých. V poslední době je kladen mnohem větší důraz na tvrdost lyží, nežli jejich délku. Tím se nám do výběru dostává i další proměnná v podobě váhy sportovce. Šikovný lyžař dokáže bravurně ovládat i o chlup delší lyže, a tak se snaží mít o pár centimetrů výhodu. Platí totiž: delší lyže lépe jedou, ale hůře se ovládají. V řeči čísel by měly mít ty klasické asi o 15-30 cm více, nežli je výška postavy. Naproti tomu bruslařské lyže bývají o něco kratší, u nich je doporučen přesah asi 5-15 centimetrů. Kombinované běžky pak většinou stojí někde mezi tím, že se spíše blíží k těm klasickým. Délku ale nakonec nejvíce stejně ovlivní výsledná tvrdost lyže.

Tvrdší nebo měkčí?

Jak jsme v minulém odstavci nakousli, tvrdost patří k nejdůležitějším parametrům každé lyže. Vyšší modely jsou dokonce vyráběny a označovány hned několika stupni. Všeobecně pak platí, že tvrdá lyže je o malinku rychlejší, avšak se obtížněji prošlapuje a vyžaduje tedy lepší odrazovou techniku ze strany závodníka. Na delší tratě se snažíme volit většinou měkčí lyži, protože ke konci technika a fyzický stav lyžaře nebývá zrovna optimální a prokluzující lyže se podepíše přeci jen na psychice každého.

V dnešní době najdeme v každé solidní prodejně speciální zařízení na měření tvrdosti, kde nám personál určí tvrdost a vyznačí přesnou mazací komoru. Z toho pak vyplývá i další rada – pro dálkaře a běžkaře s nevybroušeným odrazem jsou lepší měkčí lyže.

Typ skluznice

Neodborně řečeno, skluznice je to, co najdeme na spodku lyže, tedy to nejdůležitější. Její materiál, struktura a kvalita tak zcela zásadně ovlivňuje výsledný požitek z jízdy. Na první pohled můžeme rozlišit dva typy skluznic. Ty lepší, a dnes už je naštěstí najdeme i u nejlevnějších kousků, jsou vyrobeny na bázi uhlíku (grafit, či karbon – chemici prominou, marketingová oddělení výrobců běžek se chemií příliš nezabývají, natožpak samotní prodejci). Bezpečně je poznáme dle černé barvy. Ty druhé jsou pak plastové a již z dálky nás upozorňují svojí bílou, průhlednou, či jinak vyvedenou barvou. V tomto případě zní rada jednoduše – plastové nebrat. Kdo se někdy do nich snažil zažehlit vosk, ví, o čem mluvím. Na ně platí snad pouze parní válec.

Šupiny – jen to ne

Další z četných zlepšováků zřejmě pocházející z NDR. Z kopce brzdí, do kopce prokluzují. Jediná jejich výhoda spočívá v akustickém efektu, kdy Vás při sjezdu opravdu nikdo nepřeslechne. Moderní druhy dosahují údajně o něco lepších výsledků, ale přesto doporučuji se jim vyvarovat pro jakékoliv výkonnostní lyžování. Turistovi, který plánuje výpravu na borůvky, však postačí.

Je libo teplejší nebo studenější?

Dalším atributem některých lyží a především skluznic je jejich struktura. Ta ovlivňuje skluz na určitých podmínkách sněhu. Studenějšími rozumíme lyže pro teploty hlouběji pod bodem mrazu, teplejšími naopak běžkaři oblíbené teploty kolem nuly. Do jisté míry se pak skluznice nechají zbrousit a na speciálních strojích i částečně přestrukturovat, avšak podobné úpravy spadají už spíše do závodní kategorie. Fajnšmekrové pak dokonce dolešťují lyže i po každém namazání. Pokud je tedy možnost výběru, tak v našich geografických podmínkách se spíše uplatní teplejší lyže.

Jakou značku?

Jména velkých mezinárodních lyžařských koncernů již někdy určitě zaslechl každý. Ty bývají většinou sázkou na jistotu, ale to rozhodně neznamená, že neexistují jiní méně známí výrobci s podobnou kvalitou. Beztak je dnes značná část lyží produkována v několika málo provozech s různou výstupní značkou na konci. V nedávné době tak na tento trh vstoupil třeba Salomon. K již tradičním hráčům potom patří Atomic, Fischer, Madshus, Rossignol. Tu a tam se ještě objeví Kneissl. Domácí výrobce zastupuje spíše low-endová značka Sporten. Jejich kvalitu jsem neměl tu čest vyzkoušet, takže přidám jen vyjádření jedné z odborných prodejen: „Máme mnoho jiných, lepších lyží za podobnou cenu.“ Naproti tomu méně známé běžky Peltonen se jeví v poslední době jako velmi zajímavá koupě.

Jakou barvu?

Tak v tomto směru vás asi trochu zklamu. Ta už závisí na vkusu každého budoucího běžkaře a taky je důležité, aby mu lyže ladily k oblečení.

Co určitě nekoupit

Bystrý čtenář zajisté správně tuší, že lyže z hypermarketu zakoupené v akci v průběhu nedělního nákupu jsou dobré akorát tak na zátop v krbu. I když dnes už ani to ne – lyže obsahují všechny možné materiály jen ne pořádné dřevo, tedy s výjimkou jádra. Šupinám a úžasné bílé plastové skluznici se tedy také obloukem vyhneme.

Co z toho všeho plyne?

Také vám jde už hlava kolem ze všech informací? Tak zvolíme jednoduché řešení na závěr. Pro naše použití bude optimální zlatá střední cesta. Proto doporučuji sportovní typ, v začátku spíše měkčí lyže na klasiku. U mladších běžkařů je výhoda nasnadě – až pomalu začnou odrůstat z kratších klasických, tak na nich mohou rovnou ozkoušet svá první bruslařská tempa. Pro dnešek jsme tedy vybrali lyže. Příště pak budeme pokračovat v nákupu dalších běžkařských komponent a dozvíme se kam na nákup. Později pak absolvujeme drobnou exkurzi do světa mazání.